Volejbalisti VŠE na turnaji EURO MILANO 2025

Je květen a to znamená jediné. Chvíle, na kterou jsme všichni čekali, nebo alespoň my volejbalisti – Euro Milano 2025.

Ve čtvrtek na prvního Máje výprava vyráží na letiště z Riegrových sadů, kde důkladně probrala svou herní taktiku a posilnila se na cestu. Hodiny odbíjí 23.00 a my úspěšně, i když s potem na čele, zvládli kontrolu velikosti zavazadel a po hodinovém zpoždění sedíme v letadle směr slunné Miláno. Naše Zoe, která absolvovala cestu letadlem poprvé v životě, s úlevou v očích a úsměvem na tváři zhodnotila, že to bylo vlastně v pohodě a mohlo se vyrazit na ubytko. Tam už na nás čekala první část výpravy, která se rozhodla přijet dřív a prozkoumat terén.

Když jsme konečně ulehli ke spánku, natěšení načerpat síly na náročný den, Miláno se rozhodlo jinak. Kromě ukolébavek našich drahých sousedů Slováků, naši noc doprovázeli i popeláři s čističem silnic, kteří se rozhodli vyvrátit naše předsudky vůči pracovitosti Italů a ulicí projeli nejméně ještě třikrát. To nám však nezabránilo vstát dřív, splašit focacciu s prosciuttem a jít podpořit naše beachaře. Zde nás reprezentovaly rovnou 4 týmy – 2 páry dívek a 2 kluků, které v pátek ukázaly protihráčům jasnou dominanci, a již po poledni bylo zřejmé, že postupují do sobotního čtvrtfinále.

Ve stejnou dobu se odehrávaly i zápasy obou šestkových týmů. Kluci zahájili turnaj vítězstvím nad místní univerzitou Milano 2-0 a holky nezůstaly pozadu. S nasazením a týmovým duchem porazily své první soupeřky až z Istanbulu v tiebreaku 2-1. Po zápase nás dostihl hlad, a tak jsme šli omrknout, co si pro nás Italové připravili k obědu. S plnými talíři lasagní a raviol jsme usoudili, že je velké štěstí, že jsme právě v Itálii a ne třeba v Nizozemsku, kde by nám přistál v klíně možná tak typický Stamppot, který sice neurazí, ale je asi tak oslnivý jako jeho název. Jako správní gurmáni jsme vyrazili do města pro dezert v podobě gelata. Naše oblíbená gelateria byla bohužel zavřená, a tak nás čekala trošku delší pouť. Machy situaci popsal slovy: „Takhle dlouho jsem nikdy pro zmrzlinu v Itálii nešel“, ale po chvíli stáli už všichni maximálně spokojení se zmrzlinou v ruce. Bella vita by se ovšem neobešla bez odpolední siesty, a tak jsme to zakempili na trávě vedle kurtů čekajíc na poslední zápasy dne.

Kluci se na večerním zápase postavili proti Belgickému Leuven, kde jim však nepřálo štěstí ani nepomohly síly z gelata a prohráli 0-2. Posbírali ale svou poslední energii a šli podpořit dívčí tým, který právě bojoval proti Římu. Holky v prvním setu nad Italkami vyhrály, avšak neobešlo se to bez zranění naší Kláruše, která do souboje dala vše a vinou protihráček si podvrkla nohu. Naštěstí po zápase hrdinně odpajdala sama na ubytování a večer už nohu na parketě rozhýbala. V druhém setu jsme podlehly italskému vedru a nedokázaly jsme otočit hru ve svůj prospěch, a tak jsme se za podpory našich kluků pustily do tiebreaku. V tu chvíli se nám síly obnovily, vrátily jsme se na svoji kolej a ukázaly jsme Italkám, jak to u nás chodí. Padly poslední hřebíky, pískly se poslední body a halu zaplnily radostné pokřiky ze strany Čechů.

Oslavy pokračovaly až do nočních hodin, když jsme spolu s dalšími sportovci turnaje tradičně zavítali na Euro Milano party do klubu Alcatraz. Troufám si říct, že i zde jsme ovládli parket a prošoupali jsme nejen naše boty, ale někteří dokonce i kolena.

Sobotní ráno bylo pro všechny poněkud náročnější, ale i tak jsme vydali vše, co v nás bylo. Dívčí šestkový tým společně s chlapským byl nastoupený již přesně v 9.00 na hřišti odhodlaný nedat protihráči nic zadarmo. Klukům se toto předsevzetí povedlo více než skvěle a odnáší si dva vyhrané sety proti Římu. Bohužel holkám se i přes vybojovaný druhý set a krásné akcičky nepovedlo tiebreak otočit v jejich prospěch, a Belgičanky z Louvain vítězí.

Podtrženo sečteno holky i kluci si navařili dostatek bodů a oba týmy postupují do čtvrtfinále. Stejně jako naši beachaři.

Oba šestkové týmy ve čtvrtfinále remizovaly a osud tedy zůstal opět na třetím setu. Bohužel, jak se ukázalo, síla tiebreaku byla u dívek vyčerpána první den a v sobotu se štěstí otočilo proti nám a prohráváme proti Italkám z Polytechnické Univerzity v Miláně. Ani mužský tým nezvrátil kartu osudu a končí prohrou proti Belgickému Louvainu, který se později stává i vítězem celého turnaje.

Štěstí se ale usmálo na naše kluky Pepína a Míšu, kteří se jako jediný prodrali čtvrtfinálem a došli si pro krásné čtvrté místo turnaje. Domů si zaslouženě odváží pohár. Pepíno se slovy: „Dal jsem do toho všechno, “ děkuje všem svým blízkým, sponzorům a fanouškům, kteří při něm po celou dobu turnaje stáli.

Před závěrečným vyhlášením jsme se vrátili zpátky do ubytování nabrat energii, abychom se posilnili a mohli jít oslavit naše kluky do srdce velkoměsta. U katedrály Duomo pak tradičně proběhl photoshooting naší repre následovaný večeří v italské restauraci, kde si někteří dopřáli i zákusek v podobě Tiramisu.

Večer jsme už jen poklidně poseděli na terase, dopíjeli poslední zásoby a vyčkávali, až odbije čtvrtá hodina ranní, abychom se přesunuli na letiště. Někteří si čekání zkrátili šlofíkem, jiní vsadili na variantu jet nonstop a dospat deficit doma. Náš nervový systém ještě na závěr lehce potrápila italská nátura, když jsme zjistili, že do autobusu směr letiště se i přes zakoupené platné jízdenky zkrátka všichni nevejdeme. Odlítáme ale všichni s kovbojským kloboukem z Alcatrazu na hlavě, českou vlajkou na zádech a skupinkou Italů, kteří míří do Prahy na rozlučku se svobodou. Pro letušky to musela být velice záživná ranní směna.

Za tým VŠE, Klára Šotolová (FMV)