23. ročník Volejbalového maratónu – 24 hodin dobrodružství
Letos opět ve dvou dnech 6.-7.4. proběhl již 23. ročník tradičního volejbalového maratónu, kdy od pátka do soboty proti sobě tradičně bojovaly týmy Hvězdiček a Sluníček. Tým byl složen z úzké elity volejbalistů Vysoké školy ekonomické, kteří tvoří zdravé jádro volejbalu na VŠE již nějaký ten pátek, a tak o kvalitní průběh turnaje bylo postaráno.
Hrálo se v tělocvičném zařízení Staré budovy na Žižkově. Pro hráče byly parádně připraveny švédské skříně, kde bylo mnoho slaných i sladkých pokrmů rovnou z několika domácností a kolejních pokojů. O členy tohoto parádního představení bylo tedy krásně postaráno. Ze zákulisí turnaje prosáklo, že jídlo bylo tak dobré (zejména šneci, štrůdl slaný a dort jmenující se Paris), až někteří labužníci úplně zapomněli na své jídlo a jedli zpočátku jen z veřejných zdrojů. Celkem se nás sešlo nakonec 41 hráčů, ale týmy byly na začátku rozděleny po 20 kusech, 7 děvčat a 13 chlapců.
Zahájení volejbalového marat(h)ónu proběhlo v 16:03, kdy božská dlaň pana Boštičky otevřela brány 24 hodinovému (42,195 x 0,5687877) volejbalovému dobrodružství. Jeho pověstný hřebík lehce za „debl“ skončil po odrazu skoro až na basketbalové desce. Tento historický moment se udál bez tří chlapců, kteří dostali za úkol vzít si na sebe maratónské tričko, odběhli rychle do šatny, nestihli to, a tak si přišli jako nevidomí, protože z celého přenosu, který byl i mimochodem na Eurosportu, slyšeli jen zvuk úderu a dopadu. Na vlastní oči viděli už jen kutálející se míč, jenž lehounkými odskoky se vydal zpátky na druhou stranu. Přítomný dav však ale šílel, protože vidět pana Boštičku v akci, to je, jako ten slavný originální maratón opravdu zaběhnout. No naprostá euforie vážení čtenáři.
Po slavnostním ceremoniálu započaly nelítostné boje, v kterých nebylo nejmenšího slitování. První zápas skončil jasně 3:0 pro obhájce loňského prvenství. Sluníčka se ale ihned zvedla a vyhrála druhý i třetí klání výsledkem 2:1. Emoce během prvních zápasů byly nejintenzivnější. Bylo publikum, fandilo se, a především vysoká natěšenost hráčů se starala o krásné volejbalové okamžiky. Nebyl snad zápas bez dohadů, zdali míč zasáhl ještě čáru či nikoliv. Zápasy měly všechno – šťávu, zvraty, atmosféru, napětí, hrdiny i potoky potu. Dále se občas objevil výsledek 3:0 pro Hvězdičky, a tak Sluníčka měla neustále co dohánět. Sluníčkům se to povedlo jen jednou a tento zápas se chvilkama stával exhibicí. Každou sudou hodinu výherce setu vyhrál pro celý tým jeden nejmenovaný nápoj, aby bylo o ještě větší motivaci postaráno. V nočních hodinách se odehrával i boj se spánkem, a tak většina z nás se zachumlala do spacáku a usnula či jen polehávala. Určitá skupinka spáčů se natáhla za základní čárou a ani létající míč kolem či přímo na ně je nedokázal dostat z medvědího rozpoložení. Vždy jakmile odbila dvanáctá hodina, což bylo 2x, se po právě hraném zápase odehrál zápas těch nejkrásnějších sportovních dívek na světě. Mužské přihlížející lidské odvětví fandilo, radovalo se a tleskalo kouskům, které na hřišti byly k vidění. První set v prvním zápase vyhrály holky Sluníček, panovala dobrá nálada a očekával se hladký průběh i po zbytek zápasu. Opak byl ale pravdou. Hvězdičky ze druhého a třetího setu udělaly Star Wars, po energii Sluníček ani stopy a vyhrály nakonec celý zápas 2:1. Jejich druhý vzájemný zápas skončil stejně, a tak holky z Hvězdiček ovládly dámské volejbalové nebe 4:2 na sety. Posledním zápasem maratónu bylo improvizované utkaní All Stars, v němž se setkali ti nejlepší přítomní volejbalisté. Krása střídala nádheru a byla to opravdu líbezná tečka na závěr, která přinesla řadu smečí, jež by nevybral ani David Copperfield zkřížený s chobotnicí. Celkové skóre bylo 31:20, a tak budoucí tým Sluníček bude mít příští ročník velkou motivaci, aby se neopakoval další triumf Hvězdiček.
Celý tento strávený čas s kamarády byl opravdu velkolepým zážitkem. Každému utkvělo v hlavě určitě hodně vzpomínek. Hodně z nich je i nevolejbalových, jako třeba ta, jak Maťo Malina se tak dlouho pral se spánkem, až nakonec mu dal spánek ráno hodně tvrdým hitem KO a schoulil se do klubíčka nehnutě minimálně na tři hodiny. Nevzbudila by ho ani křičící padající veverka z Doby ledové. Byla to velkolepá událost. Setkali jsme se i se svými absolventskými kamarády, a tak se zde odehrával i jiný sport – slovní fotbal. Zážitky se šlo zajíst a zapít do nedaleké restaurace. Hodně z nás tam usínalo a vydalo se dřív naproti dlouhému spánku a regeneraci. Každý měl po konci určitě obrovskou slzu na tváři, že to již končí, ale za rok bude maratón určitě zas zpátky v celé své kráse a se svým nezaměnitelným kouzlem.
Celkově to bylo opět vydařené setkání skupiny přátel z volejbalového prostředí, které zorganizovali z řad studentů – Kačka Pokorná, Erika Žarnovská, Kuba Jarošík a Mates Martinák. Dále by se to nemohlo uskutečnit bez pana doktora Boštičky, patrona akce a otce celého volejbalu na VŠE. Tímto bych jim chtěl z celého srdce za všechny zúčastněné poděkovat, protože bez nich by žádné celoživotní zážitky nebyly.
Za všechny odvážné a statečné volejbalisty
Vojta Němčanský – FFÚ
