24. ročník – Volejbalový maraton 2019
V pátek 13. 4. 2019 byl zahájen další ročník tradičního Volejbalového maratonu. Tuto 24 hodin trvající akci tradičně hostila tělocvična ve Staré budově. Téměř 40 studentů z VŠE bylo rozděleno do dvou týmů (Hvězdičky a Sluníčka), které se proti sobě v různých sestavách po celou dobu utkávaly. Pro všechny účastníky bylo organizátory připraveno občerstvení, někteří šikovní účastníci dokonce sami něco napekli či uvařili.
Teď už k akci jako takové. S úderem čtvrté hodiny odpolední (menší zpoždění budiž zapomenuto) byl tradiční smečí pana Boštičky maraton zahájen. Hned zahajovací zápas, ve kterém Hvězdičky zvítězily 2:1, ukázal, že by letošní klání mohlo přinést mnoho napínavých zápasů. V prvních zápasech se oba týmy ve vítězstvích pravidelně střídaly. Avšak v jednu chvíli přišel zlom, kdy Sluníčka vyhrála několik zápasů v řadě a udělala tak důležitý krok k celkovému vítězství. Kolem druhé hodiny ranní začali lidé pomalu odpadávat a ubírat se ke spánku, a tak se stávalo, že někdo musel odehrát i 9 setů v řadě. Já sám jsem si v noci prošel menší únavovou krizí, kterou jsem musel řešit větším množstvím kofeinu, abych se na hřišti vůbec ještě udržel. Později jsem toho litoval, neboť jsem nemohl úplně dobře spát. Spíš tedy vůbec. Mnoho lidí usínalo přímo u hřiště a někdy se tedy stávalo, že byli ze spánku vyrušeni nepříjemným úderem balónu. Velkým překvapením pro všechny bylo, že už v pátek večer maraton opustil tradiční účastník všech volejbalových akcí na VŠE Vojtěch Němčanský. Traduje se, že nemá úplně dobré zkušenosti se spaním ve spacáku.
Většina zápasů se hrála systémem 4+2, tudíž systémem klasických mixů. K vidění ale byly i zápasy 3+3 nebo dokonce obrácené mixy 2+4, kde jsem si zahrál a sám sobě ukázal, že nahrávka asi není moje nejsilnější činnost. Vždy ve dvanáct hodin se proti sobě utkaly čistě dívčí týmy. Tyto zápasy přinesli zajímavou podívanou a mnoho kvalitních výměn. Avšak jedná se o ženský volejbal, takže zápasy byly časově náročné. Při mixech může někdy docházel k méně příjemným situacím. Své by k tomu mohl povědět jeden z organizátorů Kuba Jarošík, který svými bloky trefil nejednu dívčí hlavu. Budiž mu ale odpuštěno, protože v obou případech mě zablokoval opravdu hezky.
V sobotu kolem půl třetí odpoledne byl zahájen poslední zápas. Po dvou setech bylo jasné, že se stihne dohrát dříve než ve 4 hodiny, tak jsme se dohodli, že se set bude hrát až do čtyřiceti bodů. V tomto náročném utkání zvítězily Hvězdičky a připsaly si alespoň čestné úspěchy ve formě vítězství v prvním i posledním zápase.
Po posledním zápase jsme vše poklidili a část posledních přeživších se po společné fotce před budovou školy vypravila na pomaratonové posezení do blízké hospody, kde jsme pořádně naplnili naše žaludky.
A teď něco trochu k číslům. Letošního ročníku se zúčastnilo celkem 36 volejbalistů a volejbalistek. Zapomenout ovšem nesmíme ani na Maťa Malinu, který nás celých 24 hodin i přes svoje smolné zranění podporoval. Celkem bylo odehráno 57 setů a celkové skóre vyznělo v poměru 34:23 pro Sluníčka. Nejvíce setů (33) zvládla odehrát Barča Layerová, avšak ani ona nedokázala zabránit porážce svého týmu. Nejvíce zkažených servisů zaznamenal tradičně Ondra Hovorka, který je touto herní činností známý již z utkání školní volejbalové ligy. Ovšem na maratonu se konečně jeho úspěšnost blížila ke kýženým 50 %. V pomaratonovém rozhovoru uvedl, že v příštím roce si jako cíl vytyčil tuto hranici překročit. V soutěži o nejhorší útok naopak nemohu mít konkurenci já, protože trefit debl do ostré diagonály pod sítí vyžaduje notnou dávku umění.
Za sebe i další účastníky můžu konstatovat, že akce byla velmi podařená, za což vděčíme organizátorům z řad studentů a také panu Boštičkovi, který tuto akci zaštiťuje již dlouhá léta. Doufám, že se na maratonu všichni sejdeme i za rok a budeme svědky minimálně stejně dobré akce jako letos. Mým jediným dalším přáním je, aby po mně na dalších volejbalových akcích konečně někdo převzal spisovatelské žezlo a vy si tak mohli vše vyslechnout i z jiné perspektivy.
Tomáš Dvořáček
