Druhé kolo univerzitní volejbalové ligy – 2024/2025
Dne 20. listopadu 2024 se ve sportovní hale v City Campusu Ostravské univerzity konalo 2. kolo ČAUS Univerzitní volejbalové ligy. Turnaj pořádala Ostravská univerzita ve spolupráci s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava. I druhého kola se zúčastnili studentky a studenti naší školy. Účast mužského týmu byla zastřena Machyho tajemstvím s Luckou B.
Zážitky z druhého kola zhodnotili sami hráči.
Za tým mužů: Michal Dvořáček (FIS)
Ve středu 20. listopadu za úsvitu (někteří ještě v polospánku) tým ve složení Jiří Míka, Dominik Šimek, Michal Dvořáček, Ondřej Mach, Matěj Marouš, Tomáš Urban a David Smažík společně s týmem žen naskočil na pražském hlavním nádraží do vlaku směr Ostrava. Naše mise byla jasná – ukázat havířům, že volejbalový tým VŠE má nejen skvělé volejbalisty, ale i odhodlání cestovat přes celou republiku.
Během jízdy vlakem většina hráčů a hráček podřimovala a doháněla spánkový deficit. Po příjezdu do města uhlí, železa a Petra Bezruče nás čekala nedlouhá cesta tramvají k novému kampusu Ostravské univerzity, kde nás již soupeři netrpělivě očekávali.
První výzva? Zlín. Tým, který nás v tiebreaku pokořil. Přestože jsme do posledního míče bojovali srdnatě, museli jsme uznat, že tým ze Zlína tentokrát přivezl opravdu silné kusy. V tomto zápase jsme hráli v „plné“ sestavě 7 hráčů.
Poté jsme bez větší pauzy vyzvali tým z Univerzity Palackého. Historicky silní soupeři nám opět připravili zápas, při kterém ve vzduchu kromě vůně uhlí a síry viselo i pořádné napětí. Výsledek byl podobný jako se Zlínem – další tiebreak, další těsné zklamání. Po prvním setu nás opustil Machy, který musel odjet pod rouškou tajemství za Luckou Borhyovou do Českých Budějovic. Na hřišti nás tedy zbylo pouze 6.
Pak ale přišel moment triumfu. Báňská škola (VŠB) doslova neměla šanci na úspěch. Hráli jsme i přes absenci libera velmi srdnatě – přesné Smážovy přihrávky, razantní smeče a Jirka Lafetka na síti předvedl, že jeho přezdívka není jen náhodná.
A závěrečná třešnička? Domácí tým z Ostravské univerzity. I tady šlo o souboj nervů. Po v prvním setu jsme v tom druhém nepotvrdili převahu a zápas šel do tiebreaku. Trenér Fiky by si po tomto zápasu jistě zasloužil měsíční pobyt v lázeňském zařízení, aby se z něj všechno to napětí dostalo. Nakonec ale VŠE dobře dopadlo.
Závěr turnaje: Pendolinem domů…
Cesta zpátky byla veselá. Přivezli jsme sice pár těsných proher, ale taky cenných 7 bodů a dobrý pocit z toho, že jsme nechali na hřišti všechno. Při pohledu na naše unavené, ale spokojené obličeje nám bylo jasné, že volejbal není jen o bodech. Je o radosti z hry, o přátelství a taky o tom, že nás trenér Fiky nikdy nenechá zapomenout, co to znamená dát do hry srdce (tuto větu generovala AIAI 🙂 ). Trenérovi bychom také chtěli poděkovat za to, že nám zajistil jízdenky v Pendolinu, perle Českých drah, kde jsme měli možnost kromě výhledu z okna vstřebat zážitky v jídelním kupé s točenou Plzní.
P.S.: Záhada Machyho a Lucky B. zůstává nevyřešena. Ale jak se říká: „Co se stane na turnaji, zůstane na turnaji.“
Za tým žen: Nikola Faistaverová (FPH)
Po třech týdnech jsme se ve středu 20. 11. opět sešli v brzkých ranních hodinách na Hlavním nádraží, abychom vyrazili na druhé kolo Univerzitní volejbalové ligy do Ostravy. Poté, co uplynulo 5:50, což byl čas našeho srazu, na kterém chyběla pouze jedna slečna a skupinka, která měla přistoupit až na nádraží v Libni, jsme se už už chystali jít na nástupiště, ale v tom jsme uviděli právě tuto skupinku, která si nejspíš spletla nádraží. Alespoň jsme již byli kompletní a mohli jsme odstartovat náš výlet.
Jelikož nás čekala dlouhá cesta, připravili si někteří (spíše některé) příjemné občerstvení, o které se v rámci utužení kolektivu podělili s ostatními. Abych to upřesnila, kromě snídaně se jednalo také o elixír na dobré ráno. Díky dobré společnosti jsme ani neměli čas usnout a cesta nám utekla jako voda. A i přes to, že měl vlak téměř půlhodinové zpoždění, jsme na halu dorazili právě včas.
A teď již k samotnému turnaji, který pro náš dívčí tým začal stejně jako minule, a to fanděním našim klukům proti UTB. Ještě než kluci dohráli, nastoupily jsme na kurt také my, kdy nás čekal zápas proti OSU. Zápas jsme odstartovaly skvěle a první set jsme suverénně vyhrály (25:8). Ve druhém setu se náš válec ale nějak zadrhl a set jsme prohrály. Navíc se nám zranila Viki, která si myslela, že zvládne nahrát palcem. Šly jsme tedy do tiebreaku, který se nám také moc nepovedl, a bohužel jsme ho prohrály.
Po zápase jsme ale naštěstí zjistily, že zranění Viki není tak vážné a že v dalších zápasech zvládne zazářit alespoň na liberu. S novou sestavou jsme tedy nastoupily na UPOL, který jsme díky skvělému týmovému výkonu, kdy nám vycházely všechny herní činnosti, vyhrály 2:0.
V posledním zápase nás čekala VŠB-TUO, která suverénně ovládla minulý turnaj. Tentokrát jsme se ale rozhodly, že to tak jednoduché mít nebudou. První set jsme jim ještě nechaly, ale v druhém jsme zařadily vyšší rychlostní stupeň, hlavně na podání (ale ani v žádné jiné činnosti jsme nezaostávaly), díky čemuž jsme tento set vybojovaly a mohly jsme se těšit na další tiebreak. Protože šlo o poslední set dne, daly jsme do něho vše a nedaly jsme soupeřkám žádnou šanci (15:4).
Protože jsme byli po celém dni a skoro maratonské porci zápasů, které jsme hráli v kuse, velmi hladoví, zastavili jsme se po cestě zpět do blízkého obchodního centra na občerstvení. Zatímco jsme všichni spokojeně svačili, odskočil pan profesor Fikar do obchodu pro jiný druh občerstvení na cestu do vlaku. I díky tomu panovala ve vlaku skvělá nálada, avšak jen do té doby než jsme zvládli vše zkonzumovat. Naštěstí jsme se ale dopravovali Pendolinem, takže se ve vlaku nacházel také jídelní vůz. Poté, co jsme přešli snad 100 vagonů, jsme došli k našemu vysněnému cíli. Posádka VŠE obsadila hned nejbližší stoleček a pustili jsme se do zábavy. Průběh cesty více popisovat nebudu a počet vylitých pití taky radši vynechám. Při příjezdu na Praha-Libeň jsme usoudili, že toto bude naše konečná stanice, jelikož velká část posádky měla namířeno ještě na další volejbal na Třebešín (ano, jsme všichni opravdu srdcaři).
Závěrem bych turnaj shrnula – odvezly jsme si 2 výhry a 6 bodíků, díky čemuž jsme na průběžném druhém místě a na vedoucí VŠB-TUO ztrácíme pouhé 2 body. V příštím roce nás tak na posledním turnaji čeká ještě velká bitva o první místo ve skupině a postup na finálový turnaj.
Nikola Faistaverová (FPH) s pomocí Viki Rossí (NF)
