Studenti VŠE na 10th World InterUniversities Championships v Barceloně
Ve středu 12. listopadu se na pražském letišti sešla početná skupina volejbalistů z VŠE, připravena vyrazit na turnaj do krásné, slunečné Barcelony. Po menším vandalismu díky propíjející se fixe, byla zdokumentována počáteční kondice našich účastníků, abychom si po tomto pětidenním zájezdu mohli všichni připomenout, že občas vypadáme i dobře. Pak už zbývalo jen hromadné modlení, aby žádný z našich nadměrných batohů nechytil do ruky přehnaně pečlivý letištní personál, a přesunuli jsme se na prémiový gate přímo vedle duty free. Let byl krátký a zpoždění žádné, stejně jako trpělivost ostatních pasažérů, kteří po hodině cesty už nevydrželi neustálý smích členů naší výpravy a okřikli je, ať jsou zticha.
Po příletu směřovaly naše cesty na ubytování a na oběd, kde došlo k ochutnání místních delikates v podobě paelly a sangrie. Nebyl však čas ztrácet čas, a tak jsme následně vyrazili k největšímu klenotu celé Barcelony – kostelu Sagrada Família. Název společného alba však vyvolal značný zmatek, jelikož byli i tací, kteří si dlouho mysleli, že správný název je Sangria Família. První večer proběhl v klidnějším duchu na terase ve 13. patře našeho hostelu, za doprovodného zpěvu (čti: vřískotu) spolubydlících z neznámé země. Doplnili jsme pitný režim modrou vodou a po nostalgickém zavzpomínání na minulé školní akce jsme ulehli do postelí.
Druhý den jsme natěšeni na kvalitní volejbalová utkání vyrazili ke sportovnímu areálu Égora Olympics. Ačkoliv došlo k menšímu podcenění časové rezervy a kluci měli celých 8 minut na rozcvičení, nad slovenskými hráči z Bratislavy se jim podařilo s přehledem zvítězit v obou setech. Podobný osud čekal i německé protihráčky, které podlehli dívčímu týmu se stejným výsledkem. Po úspěšných zápasech jsme se vydali prozkoumat další sportoviště v areálu. Přestože je tenis brán jako klidný a sofistikovaný sport, naše výprava byla ohromena výkony děvčat ze Západočeské univerzity v Plzni, a jako správní vlastenci jsme je podpořili bouřlivým potleskem. Pak už nastal čas zjistit, jakou pochoutku si pro nás připravili pořadatelé k obědu. Posilněni po poměrně zvláštní paelle a mikro spánku v hlučné hale, přišel čas na další zápasy, které se našem týmům bohužel překrývaly. Dívky zahájili první set dravě a Slovenky z ekonomky si zvládly připsat pouze 6 bodů. Druhý set proběhl ve stejném duchu a po rychlém vítězství stihly holky podpořit i klučičí tým. Ten se po těsné výhře v prvním setu vzpamatoval a následně smetl Pařížany, když jim ve druhém setu povolil pouhých 9 bodů. O tom, že se příští rok náš dívčí tým místo volejbalu přihlásí do cheerleadingu, se už prý jedná.
Po úspěšných volejbalových výkonech se naše výprava přesunula na zahajovací ceremoniál. Třináct šťastlivců reprezentující VŠE obdrželo české vlajky, které následně vyměňovali s ostatními účastníky turnaje. Mezi země, jejichž vlajky si naši reprezentanti odvezli domů patří například Čína, Kuvajt, Egypt, Turecko, Libye, Libanon, Alžírsko, Katar, Srbsko, Belgie, Litva, Irsko, Velká Británie, Švédsko, Švýcarsko či Nizozemsko. Po představení zúčastněných univerzit z celého světa následovaly velkolepé ohňostroje a oficiální zahájení 10. ročníku Světového meziuniverzitního šampionátu. Po ceremoniálu a několika akrobatických kouscích Dana a Majdičky na stromě, se celá výprava odebrala na ubytování, kde jsme vyměnili své sálovky a dresy za vhodný oděv do klubu. Díky Tominově fotce z výtahu, jsme naštěstí přesně věděli, kam vyrazit a kde začít prozkoumávat barcelonský noční život. Zbytek večera bych ponechala bez komentáře – jen stojí za zmínku poděkování panu taxikáři, který posbíral zbylé účastníky z ulice a nevadilo mu, že jeho rameno fungovalo jako opěrátko.
Třetí den nezačal zrovna růžově – ukázalo se, že Newmanova skříň se stala místem neplánované havárie. A výsledek? Newman byl jediný, kdo byl nucen obléknout své turnajové, nepřehlédnutelně neonově žluté tričko. Ani dívky to ráno neměly jednoduché, neboť s pár hodinami spánku čelily v 9:00 egyptským hráčkám. Na hřiště nastoupily ty nejodolnější a svými hrdinskými výkony s přehledem porazily Egypťanky v obou setech. Krátce na to pykal za své rozhodnutí i klučičí tým, na který čekal celek z řecké univerzity. Byli jsme svědky dalšího úctyhodného výkonu ze stran našich hráčů a s výhrou 2-0 se oba naše týmy probojovali do osmifinále z prvního místa ve skupině. Naštěstí se i tento zápas obešel bez zranění a znehodnocení palubovky. Po úspěšných utkáních se celá výprava nedočkavě odebrala na ubytování, načerpat síly do večerních zápasů.
O pár hodin později jsme jako znovuzrozeni vyrazili zpátky na místo činu, připraveni do osmifinále. Opět jsme si museli vystačit bez vzájemné podpory, neboť se naše zápasy překrývaly. Kluci v prvním setu převálcovali tým z Kuvajtu, ale ve druhém setu jim došly síly a těsně prohráli. V tiebreaku byl výkon vyrovnaný, ale chyběla trocha štěstí, a tak Kuvajťanům podlehli 13:15. Dívčí tým dostal v osmifinále z neznámého důvodu soupeřky z Litvy, které ve skupině skončily rovněž první, namísto Italek, které byly druhé. Litva vyhrála těsně první set, ale ve druhém dominovali naše hráčky. V tiebreaku nám uteklo několik bodů, a i přes velkou bojovnost, jsme nakonec soupeřky nestihli dohnat a poslední set prohráli také 13:15. Těmito (jedinými) prohrami bohužel skončila turnajová pouť obou našich týmu. Ale, jak všichni víme – na body bychom vyhráli. Večer jsme si aspoň lehce spravili náladu v podobě tapas, sangrie a narozeninového přání.
Vzhledem k tomu, že působení obou našich týmu na turnaji bylo u konce, sobotu jsme věnovali prozkoumávání Barcelony. Odpočatí a plní energie jsme vyrazili na promenádu La Rambla, tržnici La Boqueria, kolem katedrály do parku La Ciutadella a po pár protestech jsme dorazili dokonce i na pláž. Ti nejodvážnější zkusili teplotu Středozemního moře a ti nejstarší se zabavili hrátkami v písku. Po pár videích s čínskými fanoušky se část výpravy rozhodla podpořit pražské spoluhráče z ČZU, kteří se dostali do finále. I přes drobnou zášť jsme se kolektivně shodli, že jim tu výhru vlastně přejeme a je čas jít náš výjezd velkolepě oslavit. Na ubytování proběhla rychlá hodinka procvičení tanečních kreací a mohlo se vyrazit. V místním klubu nás přijali velmi rychle, nejen díky již zmiňovaným parketovým kouskům, ale také proto, že to byl pravděpodobně jejich nejvýdělečnější večer za poslední měsíc (děkujeme Newmanovi). I někdo další si sáhl hlouběji do peněženky a můžeme doufat, že na ten nový mobil se mu příště dovoláme.
V neděli jsme se po vydatné snídani přesunuli na náměstí Espanya, které jsme zvolili jako své útočiště, než bude čas vyrazit zpátky domů. V tento moment už byl úkol jen přežít a rozdat zbylé zásoby prosecca. Po cestě na letiště nám ještě student FMV předvedl své studijní znalosti, když se s taxikářem domluvil čistě pomocí citoslovcí. Po tentokrát klidném letu, kde většina osazenstva spala, jsme přiletěli do podstatně chladnější Prahy, plní dojmů a krásných vzpomínek, které skoro všichni z nás mohli říct nahlas. Jako poslední třešničku na dortu bych ráda zmínila hrdinský výkon řidiče trolejbusu, který zvládl vůz rozjet díky otevření a zavření dveří a zachránil tak naši náladu i poslední nervy.
Ty medaile Vám přivezeme na jaře!
Děkujeme Mery a Machymu za perfektní organizaci celého výjezdu.
Za tým VŠE, Veronika Dvořáková (FPH)
