Studenti VŠE na 7th World InterUniversities Championships v Barceloně

A je to za námi. Uteklo to pěkně rychle, ale to se o dobře stráveném čase říká, že?

Do Barcelony většina z nás odlétala už v úterý ráno, jelikož jsme si po vzoru profesionálních týmů chtěli dopřát pár dnů, abychom si zvykli na místní podmínky.

V úterý jsme se hned po příletu vydali do víru velkoměsta načerpat místní atmosféru. Začali jsme v zapadlém bistru, kde postarší pár majitelů mluvil jenom španělsky. S pomocí Vaška, který oprášil svoji španělštinu, a mobilních překladačů jsme začali vybírat z menu. Chtěli jsme okusit místní speciality, ale pokrm roasted grandmother, neboli pečená babička, nás vyděsil natolik, že většina skončila u špaget. Následný jogurt jako překvapivý dezert byl jenom třešničkou na dortu. Následovala procházka centrem Barcelony, která vedla kolem známých Gaudího staveb a dalších historických památek až na pláž.

Ve středu už byla potřeba rozhýbat nohy a připravit tělo na fyzickou zátěž. Pro tyto účely jsme vybrali turistický výlet kolem kláštera Monserrat, který se nachází na kopcích zhruba hodinu vlakem od Barcelony. Hned cestou ke klášteru jsme otestovali odvahu ve starší lanovce a poté se vydali na okružní výlet kolem Monserratu. Okruh měl něco kolem sedmi kilometrů, což je ideální, že člověk potrénuje, ale neunaví se. Zhruba po čtrnácti kilometrech našeho sedmikilometrového okruhu jsme zjistili, že je něco špatně a asi jsme minuli odbočku. Nevadí, do kláštera jsme nakonec zdárně dorazili, a ještě jsme měli čas jít si něco přát ke známé sošce Ježíška se šiškou.

Ve čtvrtek dopoledne oba týmy nastoupily do prvních zápasů turnaje. Nohy jako kámen z předchozího dne nám nebyly překážkou a holčičí i klučičí tým vyhrál 2:0. Holky vyhrávají dokonce s výsledkem 25:2 a 25:8, kdy většinu bodů druhého týmu zvládly uhrát ony samy.

Odpoledne byl na programu zahajovací ceremoniál, kde jsme v průvodu za VŠE byli všichni volejbalisté. Před samotným průvodem jsme, společně s dalšími českými univerzitami, kolegům, sportovcům z Francie a ostatních zemí, ukázali, že co se týče zpívání a užívání si skvělé atmosféry turnaje, nesahají České republice ani po kotníky. Když Honza začal předzpívávat Kozla: “Byl jeden pán…” a 80 českých sportovců a sportovkyň mu sekundovalo, Francouzům div nevypadly oči z důlků. No prostě nádhera.

V pátek jsme pokračovali dalším zápasem ve skupině a opět oba týmy slavily výhru. Na výkonu bylo stále vidět, že se sehráváme, ale s každým míčem to bylo lepší a lepší. Oběma týmům patřilo první místo ve skupině, které vybojovaly bez ztráty setu, a po zdárných bojích v osmifinále, kdy oba týmy opět vyhrály 2:0, na nás čekalo čtvrtfinále. Tady už šlo o hodně. Pokud bychom prohráli, v turnaji končíme a jedeme domů. A to jsme si u Ježíška se šiškou nepřáli! Do takhle důležitých zápasů je potřeba jít s čistou hlavou, a přesně s tím nám pomohla večerní procházka kolem Sagrady familie.

A hned v sobotu ráno začal boj. Holky hrály těžký zápas s Milánem, kde ztratily první set v turnaji. Nenechaly se tím rozhodit a v tiebreaku nedaly italským soupeřkám žádnou šanci a zápas vyhrály. Hned, jak dohrály, je čekalo semifinále, což bylo takové pražské derby na neutrální půdě ve Španělsku. Holky z ČVUT bojovaly statečně, ale ani to nestačilo na naše rozjeté mašiny z VŠE, které měly před očima už jenom medaile. Vyhrály s přehledem 2:0 a bylo jasné, že cenný kov je doma. Finálový zápas byl opět v českých barvách, holky se utkaly s VUT Brno a diváci měli možnost vidět krásný a vyrovnaný volejbal. Bohužel v prvním setu chybělo pár bodů a VUT vedlo 1:0. Ani v druhém setu holkám štěstí nepřálo a ke konci se zranila jedna z klíčový hráček. Vypadalo to na kontumaci, ale Anička ze sebe strhla dres libera a ujala se pozice blokařky. Bohužel ani to nestačilo a holky skončily na krásném druhém místě.

Pánové vstoupili do čtvrtfinálového zápasu bojovně naladěni a připraveni dopřát soupeři z Univerzity Komenského z Bratislavy volný zbytek soboty. A to se povedlo, vyhráli jsme 2:0 a výkon byl podstatně lepší než minulé dny. To nás nabudilo do semifinále, kam jsme šli s vysokými ambicemi, i přesto, že nás čekal největší favorit a pozdější vítěz turnaje, univerzita z litevského Vilniusu. Zápas byl jako na houpačce, což dokládá také těsný tiebreak, který jsme bohužel nezvládli a zápas jsme prohráli. Naděje na medaile nicméně nezmizela a o bronz jsme byli ochotni zabojovat o to více. V zápase o třetí místo jsme narazili na Ekonomickou univerzitu z Bratislavy, která nás potrápila víc, než jsme čekali. Po prvním napínavém setu, který jsme vyhráli, přišla studená sprcha a Bratislava si druhý set celkem jednoznačně vzala na svoji stranu. Tiebreak byl napínavý, a i přes počáteční vedení Bratislavy jsme vyhráli. Třetí místo bylo velké překvapení, ale o to větší radost.

Večer proběhl závěrečný ceremoniál, kde oba týmy obdržely své vysloužené medaile. Poté následovaly bujaré oslavy, které však brzo zastavil ranní odlet zpět do Prahy. A tak skončil další úžasný výjezd.

Na závěr bychom chtěli poděkovat panu Boštičkovi, děkanům fakult, CTVS a celému vedení VŠE za podporu a důvěru při reprezentaci školy na tomto mezinárodním univerzitním mistrovství.

Také bychom rádi poděkovali organizátorům výjezdu, kteří odvedli skvělou práci.

Za tým VŠE, Dominik Joza (FPH).

Sestava ženy: Nikola Bračíková (FMV), Nikola Křišťanová (FFÚ), Ivana Kaňková (FFÚ), Kamila Pavlíková (FFÚ), Magda Pavlíková (FFÚ), Marie Miková (FPH), Anna Suchá (FMV), Anna Štěpánková (FPH)

Sestava muži: Václav Parcl (FFÚ), Tomáš Dvořáček (FPH), Tomáš Holý (FMV), Matěj Drahokoupil (FFÚ), Dominik Joza (FPH), Ivo Polášek (FPH), Jan Petrů (FPH), Radim Stehno (FFÚ), Jiří Míka (FFÚ)