Svojšínské rodeo – aneb 32. ročník letního sportovního kurzu VŠE
Stejně jako tradice velí, i letos se studenti VŠE – vyzbrojeni dobrou náladou, špatnou obuví a nesplněnými sliby, že budou chodit spát „už po desáté“ – sešli na legendárním kurzu ve Svojšíně. V tomto kempu místo inflace chodí deflace, a tak hned při příjezdu každý účastník obdržel zpátky stokorunu – gesto tak nevídané, že by i ČNB poslala smajlíka. Někteří by tomu řekli expanzivní fiskální politika, jiní by to nazvali „nejlepším cashbackem léta“. Jakožto studenti VŠE jsme tyto peníze obratem investovali, a to konkrétně do iontových nápojů dle výběru;).
Po přivítání byli vysláni dva pseudo-geodeti z FMV na kontrolu a následné zaměření volejbalového hřiště na antuku. Kurt, původně deklarovaný jako obdélník se opakovaně ukázal být kosodelníkem. Práce byla tedy o pár nadávek později ukončena se slovy: “Vždyť to pak stejně nalajnujou křivě, tak je to jedno.” Krátce poté došlo k rozlosování týmů a zahájení celotáborové kolíčkovací hry. Již tradičně si tak někteří vybudovali image predátora, když rafinovanou krádeží kolíčků nelítostně začali prodávat jednoho kamaráda za druhým výměnou za 10,- Kč. Také kuličková disciplína letos nabrala na prestiži – pan B. investoval hned do dvou sáčků kuliček. Aby ne, když se jedná o disciplínu královskou.
Nové tváře se tento rok objevily nejen mezi účastníky, ale i za výdejním pultem. Tradiční první studená večeře byla nahrazena kuřecími řízky, což vyvolalo nadšení. Abnormální frekvenci pochval na účet pana kuchaře však nekvitoval pan Kraus[1] se slovy: “Nechvalte ho pořád tolik! Von mu stoupne hřebínek a bude chtít přidat prachy.” Díky účasti několika studentů ve výslužbě se hned první večer po kempu nesly libozvučné hudební tóny. Toto uskupení bylo tvořeno kytarovým kvartetem, houslemi, bubnem a třemi vajíčky.
První dopoledne nemohlo začít jinak než turnajem smíšených šestek (3+3, protože genderovou rovnoprávnost vyznáváme i na antuce). Odpoledne se z šestek staly čtyřky a ze čtyřek trauma. Defenzivní styl hry se nezdál být dostatečně divácky atraktivní a místo skandujícího davu fanoušků byli vidět spíše unavení diváci čekající na konec páté výměny po deseti minutách hry. Ve zkratce se jednalo spíše o psychologickou hru s prvky volejbalu. Na programu byl také smíšený víceboj, který se již klasicky odehrával ve znamení: “Kam zase zmizela ta dvojice, se kterou jsme se už třikrát domlouvali na petanque?”. Herní odpoledne bylo zakončeno michelinskou večeří, po které následovala volná zábava. Na popularitě tento rok nabrala pingpongová obíhačka. Navzdory omezenému počtu pálek se počet hráčů jevil jako neomezený. Kreativita výběru “pálek” tak ten večer neměla meze. Po čase však plynule došlo ke změně předpony v názvu hry z “ping” na “beer” a zbytek večera raději ponechám bez komentáře.
Další ráno začalo noční můrou pro všechny fanoušky sportu pod vysokou sítí. Svojšínské kurty zalil prudký déšť a situace se po několika hodinách zdála být bezvýchodná, protože tehdejší volejbalový kurt nyní vykazoval více společných znaků s hřištěm na vodní pólo. Naštěstí rychle přispěchal na pomoc Blanický rytíř pan B., který svou mázáckou technikou na odvodňování kurtů zachránil situaci[2]. Během dopoledne se také objasnilo, kolik antuky unese staré kolečko, a následně i to, kolik antuky zvládnou odnést dva studenti FFÚ na témže, už ovšem nepojízdném kolečku[3]. Bůh bouřky se naštěstí po těchto incidentech raději smiloval a po zbytek kurzu už byl průběh všech soutěží nenarušen.
Večer přišlo společenské vyvrcholení kurzu. Přísný dress code a dlouholeté rituály nechyběly. Jelikož volejbalisté umí prošlápnout tenisky nejen na kurtu, ale i na tanečním parketu, bylo o zábavu postaráno. Zbytek večera i tentokrát nechám bez komentáře. Snad jen, že ani jinak zodpovědný a svědomitý pan kuchař neodmítl zábavu na úrovni.
Následující den patřil především dohrávání soutěží a přípravám na závěrečný večer u táboráku. Ačkoliv u ohně došlo k mnoha plot twistům (doslova), jednalo se o přátelské posezení, doprovázené zpěvem a zvuky z kytar.
Poslední den byl nabitý pouze kvalitními finálovými zápasy všech disciplín. Za zmínku určitě stojí finále ping pongu, které se v tu chvíli krylo s výdejem oběda. Jelikož se obě tyto události odehrávaly ve stejné místnosti, došlo ke kuriozitě, která by mohla skončit v nejedné sportovní rubrice. Hodinářská přesnost Newmana na pálce vedla ke smeči do výstřihu paní kuchařky. Po této události stojí za zmínku už pouze vyhlášení celkového pořadí v soutěži a pak už hurá do kolony na dálnici u Hořovic.
Dvaatřicátý ročník ukázal, že i když se kurty občas promění v bazén a pálka v kuchyňské prkénko, atmosféra zůstává nezaměnitelná. Svojšín opět potvrdil, že není jen o sportovních výkonech, ale hlavně o zážitcích, které si účastníci odvážejí v batohu spolu s mokrými teniskami. Organizátorům patří velký dík – nejen za program, ale i za to, že dokázali udržet chaos v mezích přijatelného pořádku.
Za hlas lidu Lukáš Tichý (FMV)
——————————
[1] Pan Kraus – majitel kempu
[2] Konkrétní postup zde nezmiňuji z obavy rozhořčení pana Krause
[3] Moc ne
