Tělocvična ve staré budově se otřásla v základech – 27. ročník volejbalového maratonu

Maraton, bez maratonu, na maratonu, s maratonem. Slovo maraton se v posledních dnech a týdnech mezi volejbalovou komunitou na VŠE skloňovalo opravdu často, některými členy dokonce špatně.  Důvodem ale nebyla příprava na nadcházející pražský maraton, nýbrž náš vlastní – volejbalový. Není na 42 kilometrů, je na 24 hodin, ale dokáže být stejně náročný, vyžaduje důkladnou přípravu a každý volejbalista na VŠE by jej v rámci svého studia měl aspoň jednou, nejlépe víckrát, absolvovat.

Všechny velké sportovní akce mají své oficiální zahájení a ani zde tomu nebylo jinak. V pátek 14. dubna s úderem čtvrté hodiny odpolední jsme se sešli v tělocvičně staré budovy VŠE, abychom mohli být svědky tradiční úvodní smeče patrona celé akce, pana Boštičky, a potom už nebylo na co čekat, maraton mohl začít.

Volejbalová komunita VŠE zažívá v posledních letech období rozkvětu, a tak se nás letos sešlo přes 40. Byli jsme rozděleni do dvou již posvátných týmů, Hvězdičky a Sluníčka, i když někteří začínají poukazovat na fakt, že je to to samé, abychom se v následujících 24 hodinách postupně ve jménu našeho týmu prali o vítězství. I když jsme hráli hlavně o dobrý pocit ze hry a body za výhru do celkového skóre, přece jen byla každou sudou hodinu atmosféra o něco napjatější, když se hrálo o šáňo pro celý tým.  Většinu her jsme odehráli systémem 3+3, ovšem dočkali jsme se i výběrových soubojů pouze dámského či pánského složení a nechyběly ani zápasy, kdy se precizními nahrávačkami stali kluci a hlavní útočnou čtyřku tvořily holky.

Bez přestávky se odehrával jeden zápas za druhým a ti, kteří zrovna nehráli, trávili čas různými aktivitami. Někdo jen sledoval hru a povzbuzoval svůj tým, někteří vyplnili čas hraním karetních her, o kterých do té doby ani neslyšeli, jiní naopak doháněli školní povinnosti a s přibývajícími hodinami a odehranými zápasy přišel čas i na spánek. Některým účastníkům stačil dvacetiminutový power nap, někdo využil příležitosti a za zvuku bouchání do míče dohnal spánkový deficit z uplynulého týdne.

Nakonec nesmělo chybět ani oficiální ukončení celé akce, které už se odehrálo mimo prostory VŠE v hospodě (24 hodin spolu nám nestačilo), kde jsme mohli oslavit vítězství jednoho týmu. Akorát teda nevíme, kdo vyhrál. Hvězdičky tvrdí, že Hvězdičky, Sluníčka poukazují na fakt, že se v půlce zapomnělo zapisovat. A tak jsme se po velkém výkonu ještě dobře najedli, napili a pomalu zamířili domů, někteří velmi pomalu a oklikou, abychom načerpali sílu na další volejbalové akce.

Závěrem bych chtěla poděkovat každému jednomu členovi naší volejbalové party, který se akce zúčastnil, Kátě, Majdě, Vaškovi a Vláďovi, že nám akci perfektně zorganizovali a nechali vyrobit krásná trička, panu Boštičkovi, že s námi má stále trpělivost, a také všem volejbalovým a sportovním bohům, že se letos nikdo nezranil.

Za trest za pozdní přihlášení sepsala Klára Bargelová.