První kolo Univerzitní volejbalové ligy – 2025/2026
Dne 20.10. se konal první turnaj univerzitní volejbalové ligy nové sezóny. Ani letos nechybí mezi účastníky soutěže mužský tým z VŠE. Profesor Fikar se na tento turnaj těšil tak moc, že neváhal koupit lístky na vlak své družině již v časných 5:30. Vzhledem k tomu, že většina z nás se obvykle probouzí až na druhou vyučovací hodinu, byl odjezd v 5:30 opravdovým testem loajality k profesoru Fikarovi. Většina týmu se tedy sešla na pražském nádraží a razila letos směr nikoliv na východ, kde jsme loni hráli atraktivní skupinu Morava Sever, ale na západ – do Plzně, kde letos budeme měřit síly ve skupině Čechy Západ. Po příjezdu do západočeské metropole následovala cesta na místní univerzitu na kraji města hned vedle světoznámé věznice Bory. Po příjezdu do haly měl tým ještě dvě hodiny na aklimatizaci po náročné cestě. Někteří se vydali do místních supermarketů pro svačinku, jiní se už začali nedočkavě rozcvičovat v místním volejbalovém svatostánku.
Po slavnostním zahájení, kde byla vysvětlena nová pravidla, se šlo na věc. Náš tým tedy ještě ne, protože jsme nebyli nalosováni do prvního kola, a tak jsme si další hodinu čekání zkrátili koukáním na náš holčičí tým, kde jsme čerpali potřebnou inspiraci pro náš výkon. Pak už jsme šli na věc. Naším prvním soupeřem byla Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Již první zápas ukázal, že tento turnaj by mohl přinést kvalitní úroveň odbíjené, jak z naší, tak ze strany soupeřů. Po dobrém výkonu jsme vyhráli 2:0 a získali první body do tabulky. Bez meškání musel po zápase utéct pro nás volejbalový nahrávač, ale v profesním životě vážený manager Smáža, který měl důležitý bussiness meeting.
Hned bez přestávky nás čekal zápas proti místní Západočeské univerzitě. Do utkání tedy nastoupil náš čerstvý mladý nováček Matěj, jehož nahrávací technika je obdobně neomylná jako našeho bussiness manažera. Hráči místní univerzity dokonale využili domácího prostředí a předváděli velmi dobrý volejbal, který mají secvičený i ze společného působení v jednom týmu ve druhé lize. Domácí hráči nás přehráli v každém aspektu hry. Možná kromě stylu, tam jsme díky pestrobarevným nákolenkám vedli aspoň 1:0. Jakékoliv střídání nedokázalo změnit průběh zápasu a prohráli jsme poměrně jasně 0:2.
Potupně jsme utekli z tělocvičny do místní menzy, kde jsme potřebovali nabrat energii do dalších utkání. Do místního restauračního zařízení jsme přišli ve volejbalových dresech, a tak se místní studenti na nás dívali nevybíravými pohledy jako bychom spadli z Marsu. Jako správní ekonomové jsme aplikovali porovnávací metodu s naší menzou na VŠE. Výsledek byl jednoznačný větší porce za nižší cenu, a proto i větší požitek.
Nyní už ale zpět na třetí utkání s naším městským rivalem ČVUT. Toto derby již předem slibovalo vypjatý zápas. Kluci z ČVUTu porazili Západočechy, a tak se postavili do role favorita zápasu. Po začátku zápasu jsme si dokázali, že můžeme hrát vyrovnané utkání. Jaro a Míša zablokovali každý druhý míč, Matoušovi i přes dlouhé brblání nakonec pozice libera opravdu svědčila a já jsem prapodivnými údery také dokázal přinést pár bodů do naší kasičky. Dan to řezal hlava nehlava, Smáža dirigoval orchestr a Machy se mezitím rozhodl, že už nepotřebuje zbytek kapely a nastřílel dohromady přibližně 15 es svým rotoflexem. V průběhu zápasu došel k rozhodnutí, že jsme mu pouze na obtíž a nebude se s námi už ani radovat a nějak si to sám dohraje. Nakonec tedy utkání dvou pražských rivalů skončilo naším vítězstvím 2:0. Bohužel pak přišel Jaro s informací, že jede do Prahy. Nevím, …, asi ho to už s námi nebavilo. Na blok se tedy musel posunout z pozice libera Matouš.
V posledním utkání na nás čekal soupeř z Jihočeské univerzity. Tedy pikantní souboj pro mě, Machyho a Smážu, na který jsme celý den šetřili síly. Tým z Jihočeské univerzity disponoval dobrými hráči, a tak se opět schylovalo ke kvalitnímu utkání. Strhla se tedy neuvěřitelná vřava na útoku i v obraně. Ubránili jsme plno míčů a naše smeče dosahovali obrovské razance. Jihočeši byli v průběhu zápasů mláceni jak žito. Po dalším skvělém výkonu jsme vyhráli znovu 2:0. Svoji roli hrála pravděpodobně i týmová podpora z tribun, kdy naše děvčata zůstala po jejich posledním zápase a neváhala nás podpořit. Holky z jihu Čech ovšem po jejich zápase odjely a kluky již nepovzbudily k lepším výkonům.
Celkově jsme tedy obsadili 1.- 3. místo. Pravděpodobně překvapení, ale po celodenním výkonu zasloužené místo. Vysprchovali jsme se a mířili na vlak zpět do Prahy. V průběhu cesty řada z nás udiveně poznávala jaké všechny alkoholické nápoje se v Plzni a okolí vyrábějí – Pilsner Urquell, Gambrinus, Božkov a Bohemia sekt. Na plzeňském nádraží ovšem došlo k velké křivdě, ze které většina z nás cítí dodnes hořkost. Fiky se rozhodl zavést novou tradici a udělit cenu nejužitečnějšího hráče. Většina z nás si myslela a věřila, že právě oni budou ti vyvolení, ale jak to tak bývá, vyhrát může pouze jeden. Výkony, které nestačily byly tedy Smážovi a Matějovi přesné nahrávky, ze kterých šla jen těžko udělat nějaká chyba. Jarovi nekompromisní smeče a pevné bloky. Míšovi masivní bloky a opět efektivní koloběžka zpoza koncové čáry. Můj blok, který zaduněl halou tak, že celá ztichla. Patrik i přes méně příležitostí ukázal, že může i z několika nahrávek skórovat a přinést cenné body. Ondrova poziční hra na liberu, kde v podstatě míč neměl kontakt s podložkou. Matoušova univerzálnost, kdy vystřídal během jednoho dne čtyři posty – univerzál, smečař, libero a blokař. Dan (obdržel malé MVP), kterému bylo jedno, jestli útočí z přední nebo ze zadní pozice, a proto mu to nahrávači servírovali v podstatě pořád stejně na jedno místo a on se vždy elegantně proletěl. Cenu MVP získal Machy! K jeho výkonům není třeba slov. Jeho činy byly předvedeny v Plzni a my co jsme to viděli, dlouho nezapomeneme. Jen rychlé shrnutí jeho statistik z celého dne: 85 bodů (bez es a bloků), 35 es, 13 bloků, 99 % na příjmu. Legendární. Pokud by se jeho výkon přepočítal na HDP, měl by vlastní ekonomiku větší než Faerské ostrovy. Cestou domů jsme rozebrali výkony v elektronické tužce a učili se na blížící se průběžné testy.
Za chlapeckou složku výpravy: Jirka Míka, FFU
V pondělí 20. 10. 2025 se i ženský (pozn. redakce: na „dívčí“ už jsme asi moc staré) volejbalový tým z VŠE vydal do nedaleké Plzně na první kolo letošní Univerzitní volejbalové ligy. Většina osazenstva týmu vyrazila spolu s mužskou reprezentací VŠE z Prahy v krutých 5:30 vlakem, pravděpodobně si oba týmy slibovaly přičtení bodů do soutěže za prvenství v hale. Nejšťastnějšími a nejvyspalejšími hráčkami se tak staly dvě, v týmu velmi oblíbené, obyvatelky Plzně, které se musely pouze statečně poprat s ranní dopravní zácpou pomocí několika dopravních přestupků.
Sestava týmu byla jako obvykle velmi pestrá. Účastnily se jak hráčky základní sestavy aktuálního ročníku extraligové soutěže, tak hráčky plácající do balonu v nejnižší krajské soutěži sportu vzdáleně připomínajícího volejbal. Dohromady jsme však předvedly, dle mého skromného názoru, překvapivě kvalitní týmový výkon.
V prvním zápase proti ČVUT jsme dostaly ideální příležitost doladit detaily a díky stabilnímu výkonu na podání jsme překonaly jiné drobné výkyvy a dokázaly tak tým více technicky vzdělaných přejet 2:0. Cílem prvního utkání bylo především připravit se na následujícího obávaného soupeře z Plzně.
V zápase proti ZČU jsme chtěly především využít znalost výkonu plzeňských hráček, jelikož některé z nás měly tu čest je dříve nazývat spoluhráčkami. Nezalekly jsme se ani domácího kotle, ani výškového náskoku některých protihráček a ani těch na soupisce extraligového týmu, a statečně jsme na ně nastoupily. První set se nám navzdory malému bodovému rozdílu nepodařilo proměnit ve vítězství, v druhém setu však věcné tipy profesora Fikara vedly ke slušnému náskoku a pohodlnému vítězství našeho týmu. V rozhodujícím setu se však dařilo hráčkám ZČU o něco více tvrdě podávat a skládat a my se tak musely vyrovnat s výslednou prohrou 2:1. Jednalo se však o velmi kvalitní výkon obou týmů a velmi divácky atraktivní zápas, proto se již teď těšíme na odvetu v příštím kole.
Třetí zápas nás čekal soupeř z Jihu – Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Navzdory tomu, jak si některé naše hráčky s rozumí s obyvateli Budějic a okolí, s podáním jihočeských hráček jsme si opravdu nesedly a utrpěly prohru 2:0. JČU se však může jedině třást na další kolo, kdy jim to vrátíme i s úroky.
Ve dvouzápasové pauze jsme vyzkoušely výživnou plzeňskou menzu a zjistily, že se na VŠE máme opravdu dobře. Strhující výkon mužského týmu některé hráčky našeho týmu uspal, jiné však namotivoval na poslední zápas proti UJEP.
V posledním zápase jsme tentokrát využily vlastního výškového náskoku a velmi dobře fungujícího herního systému a předvedly protihráčkám, jak se to hraje. Suverénní výkon na podání a na síti vedl k dvousetovému úspěchu týmu VŠE a odjezdu zpátky do Prahy s úsměvy na tváři.
Nakonec bych za MVP turnaje chtěla zvolit naši slovenskou posilu, Lauru Benekovou, která v nové roli univerzálky jednoznačně zářila a skládala co jí přišlo pod ruku.
Chtěla bych tímto poděkovat svým spoluhráčkám za luxusní výkony, panu magistru Fikarovi za rozvoj mých volejbalových znalostí a schopností a v neposlední řadě mužskému týmu za podporu. Těším se příště!
Za tým žen: Anna Suchá, FMV
