Druhé kolo Univerzitní volejbalové ligy – 2025/2026
Ve čtvrtek 27. 11. v časných ranních hodinách jsme se jako vždy sešli na Hlavním nádraží, abychom se vydali směr Plzeň na další kolo Univerzitní ligy. Naši soupeři jsou stejní jako minulé kolo, hrajeme letos ve skupině Čechy západ.
Budíček byl pro celou výpravu nemilý, avšak někteří toho naspali opravdu málo. Celá výprava ale ocenila poctivou práci některých, co toho moc nenaspali kvůli tradiční středeční VŠE volejbalové lize (čti kluci byli rádi, že mají k dispozici dva nahrávače). Ve vlaku jsme se hned mohli radovat z rozpisu zápasů. Rozpis, který jsme měli na druhé kolo, potěšil totiž nejednoho fanouška volejbalu, ale i našeho náhradního kouče. Ukázalo se, že si až na jednu výjimku můžeme všechny zápasy vzájemně fandit a mít u toho rovnou i trenéra. Tahle situace není na UVLce nikdy jistota. Samozřejmě jsme do volejbalu všichni maximálně zapálení, takže se kluci rádi podívají na naše výkony a my holky se rády podíváme na kluky. I když můžeme jen spekulovat, jestli vůbec sledujeme volejbal, zvládly jsme se s holkama totiž již při prvním zápase kluků shodnout, že naši kluci jsou vždycky všude nejhezčí, a to i když zrovna nevyhrajou.
V hale panovala na začátku dne jen zima s únavou, a proto se část holčičí výpravy vydala na nejbližší místo, kde se dalo sehnat kafe (čti jako benzínka v docházkové vzdálenosti). I když zaměstnanci benzínky museli být někdy překvapení ze zvolených outfitů k poměru námrazy venku, neváhali a uspokojili i přesto poptávku naší výpravy. Do zápasů jsme tedy vstoupily připravené, občerstvené a po okoukání strategie našich kluků ochotné podat nejlepší výkon. I když hned v prvním zápase proti univerzitě z “Budějc” mohlo dojít ke střetu zájmů, zůstali nám naši kluci věrní a měli jsme díky tomu podporu i na lavičce.
A ještě abych nezapomněla na již zmíněného náhradního kouče Matea (čti strejda), kterému velice děkujeme za to, že se s námi do Plzně podíval. Fiky, který s námi běžně jezdí na všechna kola, si musel odskočit převzít titul (půlka výpravy doteď nechápe, jak to pro něj mohlo být prioritou). Každopádně jsme se všichni těšili na náhradního kouče (hlavně na oživení cesty zpátky domů). Chvíli nám úsměv zmizel, když nás Mateo postrašil, že zpátky do Prahy bude muset řídit a vlak tím vynechá. Naštěstí nás ale nezklamal a o zábavu z Plzně díky tomu nebyla nouze.
Po tom, co jsme tedy dohráli většinu zápasů, se kluci vydali na nákup (opět ve prospěch zábavy cestou domů), jelikož holky ještě čekal poslední zápas, a po nejrychlejší sprše (čti můj osobní rekord) jsme běžely rovnou na vlak. Na nádraží jsme ještě stihli vyhlásit MVP obou týmů (tradice, kterou zavedl od minulého kola Fiky). U kluků se stal MVP naše slovenská posila na náhře Rolo (za jehož bezchybnou distribuci byli kluci určitě víc než rádi vzhledem k tomu, v jakém stavu ráno přišel jejich druhý nahrávač) a u holek byla vyhlášena zaslouženě Danča díky její bezchybné hře v poli a pozitivnímu nasazení.
Hned při příchodu do vlaku jsme byli rádi, že můžeme sedět všichni pospolu, a zábava díky tomu mohla být ještě příjemnější. Některá témata probíraná ve vlaku určitě zůstanou jen mezi posádkou, ale i tak se musím o pár střípků podělit. Po usazení jsme rychle začali konzumovat vše, co nám přišlo pod ruce, všichni jsme totiž po podaných výkonech byli řádně vyhladovělí a žízniví. Po lehkém updatu životních situací našich spoluhráčů jsme se dostali k velkému tématu, a tím byl ples VŠE. Volejbalisti mají na plese každoročně hojnou účast, a proto se všichni rozhodli navzájem přemlouvat, aby šli na ples. Mám pocit, že na začátku této debaty se chtěl zúčastnit pouze jeden, ale díky větě “když půjdeš ty, půjdu taky” se z toho stalo přislíbení účasti většiny výpravy. Někteří měli velice dobré přesvědčovací prostředky, a proto ani letos nebyla o účast na plese nouze (na plese si totiž můžeš najít holku na celej život, na dva roky a nebo jen na jednu noc). Cestou panovala dobrá nálada a stmelování volejbalového kolektivu po celý čas. Výprava se proto jednohlasně shodla, že jeden trenér je málo, a proto jsme dostali od Matea přislíbení, že to určitě nebylo naposledy, co se zúčastnil.
Chtěla bych závěrem tedy poděkovat Mateovi za skvělý záskok na postu trenéra a Machymu, který si vzal na starost veškeré logistické záležitosti.
Článek psala (čti prohrála střižbu) Viktorie Rossí, NF
Ve čtvrtek dne 27. listopadu se na pražském hlavním nádraží začala formovat volejbalová výprava ve složení Roland Magera, Ondřej Mach, Matěj Marouš, Jiří Míka, David Smažík, Sebastian Prachař, Michal Dvořáček a Ondřej Turek. Spolu s ženským kolektivem jsme nastoupili na ranní vlak směr Plzeň, tentokrát v celkem civilizované době 6:35, což je o celou hodinu později než tradiční „fikarovské vstávání“, které se zapsalo do historie jako nejzbytečnější brzký odchod v dějinách UVL. Profesor Martin Fikar, známý svou hypermotivovanou ranní logistikou, se tentokrát výpravy nezúčastnil – bohužel nebo pro některé možná naštěstí. Do Plzně jsme dorazili bez větších komplikací, stále ještě v módě postupného ranního probouzení. Tam se k nám přidal i Matěj Drahokoupil, volejbalová legenda v našich kruzích, který se pro tento den ujal trenérské taktovky.
Následovala tradiční teplá slova na úvod ze strany organizátorů a po společné fotce všech týmů jsme se už museli začít rozcvičovat na náš první zápas. Prvním soupeřem dne byla hned domácí Západočeská univerzita, jediný tým, který nás dokázal porazit i v prvním kole UVL. Ani tentokrát nepřišli do zápasu s menší motivací. ZČU od začátku držela vysoké tempo a po několika těžkých minutách jsme první set zakončili na 13 bodech. Druhý set měl podobný průběh – ZČU využila sehranost i výhodu domácího prostředí a znovu jsme zůstali na 13 bodech. V závěru zápasu se do hry poprvé dostal i náš nový hráč Sebastian Prachař, který si odbyl své první minuty v dresu VŠE. Domácí tým byl bohužel znovu nad naše síly a zápas jsme prohráli 0:2.
Hned po prvním zápase jsme nastoupili proti Jihočeské univerzitě z Českých Budějovic. Na rozdíl od úvodního duelu jsme tentokrát chytili velmi dobrý start – první set jsme si od začátku drželi pod kontrolou. Pomohla nám také celková výšková převaha a fakt, že soupeř nehrál ve zcela kompletním složení. Postupně jsme si vybudovali pohodlný náskok a bez komplikací jsme jej proměnili ve vítězství 25:15. Druhý set začal v podobném duchu, ale v závěru jsme trochu polevili a soupeř se dostal na dostřel. Při stavu 18:18 jsme si vzali timeout, abychom se uklidnili a vrátili ke hře z úvodu zápasu. Po krátké pauze se situace stabilizovala a koncovku jsme zvládli takticky i psychicky, což přineslo vítězství 25:19. Celkově jasná výhra 2:0, která nám vrátila sebevědomí po náročném prvním zápase.
Následovala dvouzápasová pauza a to znamenalo jediné – ochutnat specialitky v místní menze. Na tuto příležitost jsme se „slavnostně“ oblékli: dresové kraťasy, mikiny z ranní cesty a celkově outfit, na který menza určitě není zvyklá, zvlášť v tak chladném počasí. Po vydatném obědě jsme ještě chvíli obdivovali sílu ženských smečů a už byl čas na další zápas.
Po pauze jsme nastoupili proti UJEP z Ústí nad Labem. Už od začátku bylo vidět, že tempo tohoto zápasu nám sedí. První set jsme si drželi celou dobu pod kontrolou, hráli jsme soustředěně a s minimem chyb, což přineslo jasné vítězství 25:15. Druhý set byl vyrovnanější, soupeř se držel na dostřel a v závěru to začínalo být těsné. Při stavu 20:18 jsme si vzali timeout, abychom doladili koncovku. Po krátké poradě jsme se vrátili na palubovku sebevědoměji a závěr setu jsme zvládli, což znamenalo vítězství 25:20. Po dvou výhrách za sebou se atmosféra v týmu výrazně zvedla a energie směřovala už k závěrečnému duelu.
V posledním zápase dne nás čekal tradiční pražský rival ČVUT. Úvod prvního setu byl překvapivě velmi vyrovnaný – táhli jsme se bod po bodu a drželi stav až do 10:10. V této fázi jsme hráli soustředěně, obrana fungovala a útoky si našly své místo na soupeřově polovině. Pak se ale naše hra začala postupně rozpadat. Naše obrana na síti přestala fungovat a v útoku jsme se nedokázali prosadit. Ani dva timeouty při 10:13 a 12:20 už průběh neotočily a první set jsme prohráli 15:25. Ve druhém setu se obraz hry moc nezměnil. Začátek byl ještě v tempu, ale postupně začala klesat energie i nálada, což soupeř okamžitě využil. Při stavu 8:12 jsme ještě brali timeout a snažili se vrátit do zápasu, ale ČVUT drželo pevné tempo až do konce. Po posledním timeoutu už bylo jasné, že se zápas láme v jejich prospěch. Zápas jsme tedy prohráli 2:0.
Celkově jsme si tak v ten den zapsali dvě výhry a dvě porážky. Následovala už jen zasloužená sprcha a cesta na Plzeňské nádraží. Machy jako MVP z minulého kola předal fiktivní MVP našemu nahrávači Rolovi a také nefiktivní Prosecco. Cesta vlakem se již nesla v duchu ochutnávání kebabů z nádraží a podobných pochutin – ať už alkoholických nebo nealkoholických.
Rád bych poděkoval celému týmu za kvalitní volejbal, výbornou atmosféru a nezapomenutelné zážitky. Těším se na příští kolo.
Za tým mužů: Jaroslav Kostelník, FIS
