Studenti VŠE na 9th World InterUniversities Championships v Římě
Dne 6. 11. 2024 ráno se skupina volejbalistů z VŠE sešla na pražském letišti, aby tak zahájila další tradiční zahraniční turnaj. V tomto semestru vedly naše cesty do Říma. Po první společné 0.5 fotografii jsme se přesunuli k letištní kontrole, kde došlo k prověření několika podezřelých osob našeho zájezdu. Nejvíce to schytal Johnny Windy, který musel odhalit veškerý obsah svého objemného zavazadla. Při čekání u přiděleného gatu se u naší skupinky objevila paní rázného typu, která očima projela veškeré batohy a usoudila, že Windyho batoh nesplňuje přísné rozměry příručního zavazadla. I přes veškerou snahu všech okolo se nepovedlo batoh nacpat do ohrádky Ryanairu, a tak odlétal do Říma o 75€ lehčí.
Po příletu do Italské metropole jsme díky naší průvodkyni Lauře našli spoj vedoucí do centra města a hned zamířili uspokojit hlad, který trápil většinu osazenstva. Na doporučení Paši jsme zavítali do typické italské restaurace na těstoviny, které jsme si společně s proseccem vychutnaly na ulici. Následovala procházka kolem nejrůznějších památek města, nechybělo ani vypískání od místních hlídačů na Španělských schodech a první gelato. Po návštěvě Vatikánu jsme se odebrali do podniku, kde si většina objednala aperol. Zde došlo k lehkému nedorozumění mezi Italy a Čechy, a tak Windy po objednání „large“ piva a výrazné gestikulaci obdržel tuplák. Smolař výjezdu byl tak jasný hned po prvním dni. Pak už jen následovalo obstarání jídla a pití na další den a přesun na naše ubytování, které bylo vzdáleno více než hodinu od centra. Zde proběhla akreditace všech týmů a my se tak odebrali do svých chatek. Večerní program probíhal ve volném stylu.
Druhý den už začínaly zápasy obou našich týmů. Jako první hrály svůj zápas holky, většina kluků však neváhala, obětovala svůj spánek a vydala se podpořit holky v boji proti Slovenkám. První set pro nás byl lehkým trápením a nepodařilo se nám vyhrát. V druhém setu však Laura bez milosti zaútočila svým podáním na své slovenské kamarádky a dopustila se tak vlastizrady, která vyústila v úspěch Češek. Nakonec se nám podařilo vyhrát i rozhodující třetí set a porazily jsme tak tým, ze kterého se postupem času vyklubal vítěz celého turnaje. O pár hodin později se poprvé představila také mužská část. Bohužel také holky hrály ve stejný čas, a tak oběma týmům chyběla vzájemná podpora. V důsledku toho oba naše týmy prohrály. Následoval přesun obou týmů na zahajovací ceremoniál, který se konal v těsné blízkosti Kolosea. Po představení všech zúčastněných univerzit z celého světa se na podiu objevil italský umělec Alberto Urso, který svým pronikavým hlasem předčil veškerá očekávání od tohoto zahájení a za doprovodu velkolepého ohňostroje tak odstartoval 9. ročník Světového meziuniverzitního šampionátu. Po pěveckém vystoupení přišel na řadu trochu jiný styl hudby, a tak někteří naši členové byli zataženi do moshpitu. Naštěstí všichni vyvázli bez zranění, a tak se oba týmy mohly vrátit zpět do haly, kde je čekaly v pozdních večerních hodinách další zápasy.
Po výborné atmosféře z předchozího zážitku oba týmy na své soupeře vlítly, nedaly jim prostor se prosadit a bez větších problémů zápasy vyhrály. Pak se stalo ale něco, co si nikdo z nás nedokázal představit ani v nejhorších snech. Skupinka 10 statečných se vydala do kilometr vzdáleného Carrefouru, aby nakoupilo velkou zásobu prosecca pro všechny na večer. S plnými košíky a úsměvy na tváři jsme dorazili k pokladně, kde jsme se dozvěděli, že po 22 hodině je zákaz prodeje alkoholu. Snažili jsme se najít jiné alternativy nákupu, avšak marně. Zdrceni touto informací jsme se vraceli k hale, kde na nás měl čekat shuttle bus se zbytkem týmu. Ten se ale rozhodl odjet bez nás a nám tak začalo více než hodinové čekání na údajný další shuttle bus. Jeden z organizátorů se nás snažil přesvědčit, že máme jet metrem, tramvají, autobusem, opět metrem, avšak naše urputnost a tvrdohlavost dohnala Itala k lehkému zoufalství, a tak mu nezbývalo nic jiného než nás dopravit zpět do ubytování taxíkem na náklady pořadatele. Ve strachu, jestli se zvládneme bavit celý večer bez podpůrných látek, jsme se každý odebral do své chatky. Naštěstí se v lednicích našly zbytky z předchozího večera, které vystačily na pár kol oblíbené hry „čepice“. Někteří pro tento večer vyměnili prosecco za Coldrex a uchýlili se ke spánku v brzkých ranních hodinách.
Následující ráno jsme se opět vydali do haly, kde se chystaly poslední zápasy ve skupinách. První šly na řadu opět holky, které své soupeřky z Německa porazily 2:0. Avšak ani tato výhra a bilance tří výher a jedné prohry ve skupině nezaručovala holkám jasný postup do osmifinále. Po obědě se část výpravy vydala na gelato a krátila tak čekání na poslední zápas ve skupině kluků. I ti dokázali svůj zápas vyhrát a mohli se tak radovat z postupu. Osmifinálové zápasy se měly hrát až ve večerních hodinách, a tak se skupina vydala na pizzu. Po příchodu se většina narvala do šatny, která tak dvakrát překonala svou kapacitu. Holky se ze stále nejistého postupu více a více nervovaly, a tak muselo dojít k degustaci Limoncella, které atmosféru velmi uvolnilo. Vše dopadlo dobře, a i holčičí tým se probojoval do osmifinále.
Své utkání zahájily holky kolem deváté hodiny. Byl to poměrně vyrovnaný boj, nic jsme ale nepodcenily a zajistily jsme si tak postup do sobotního čtvrtfinále. Pak se tým holek přesunul k hřišti, kde sváděli svůj boj o postup kluci. Ti bohužel na svého soupeře nestačili a jejich jízda turnajem skončila v osmifinále. V týmu zavládl smutek, který se ale rozplynul hned cestou na ubytování. Večer pak probíhal ve formě her jako rage cage a beerpong, u kterých byly k vidění (doslova) dechberoucí výkony. Část výpravy se pak vydala ukázat své taneční kreace do stanu, kde byla party s DJem. Do postýlek nás museli zahnat až security, kteří usoudili, že už je čas jít spát.
Poslední hrací den byl budíček nejkrutější. Holky musely stihnout bus v 8:00 a nikdo z kluků se nedokázal v tuto nekřesťanskou hodinu vykopat z postele. Holky se tak vydávaly vstříc týmu z Milána bez fanouškovské podpory. Bohužel, tento fakt dost možná zapříčinil ne příliš dobrý výkon našeho týmu, který skončil naší porážkou a naše cesta tak skončila ve čtvrtfinále. Smutné a unavené jsme se vracely zpět do základního tábora, kde jsme nabraly kluky a po pár hodinách odpočinku jsme se vydali prozkoumat zbylé krásy Říma. Po několika hodinách strávených brouzdáním po městě jsme se uchýlili na pizzu. Na závěr dne jsme si chtěli vychutnat to nejlepší gelato v Římě, které mělo mít dle Pašometru ohodnocení 9/10. Avšak po ochutnání zázvorové, a především mangové zmrzliny, došlo k přehodnocení a udělení zasloužených 10/10.
Po přesunu zpět do ubytování nás čekal poslední večer, který byl ale o něco kratší než ty ostatní. Už ve 3:45 na nás měly čekat Ubery, které jsme den předem objednali, aby nás odvezli na letiště. Z nejasných důvodů však nedorazili, a tak jsme museli shánět taxikáře z celého Říma. Nakonec jsme se s dostatečnou časovou rezervou dopravili na letiště, kde byl tak čas na zahrání stolního fotbálku či poslední ochutnávku Italského prosecca. Po příletu do Prahy nás čekal nepříjemný střet s realitou v podobě husté mlhy a 2 °C, a tak nám nezbylo nic jiného než se rozjet do svých domovů s krásnými vzpomínkami na slunečné dny v Římě.
Děkujeme Mery, Míšovi a Machymu za skvělou organizaci celého výjezdu.
Za tým VŠE, Klára Marešová (FFÚ)
