Třetí kolo Univerzitní volejbalové ligy – 2025/2026

Ve středu 4. března se konalo 3. a zároveň poslední kolo základní hrací části Univerzitní volejbalové ligy. Pořadatelskou školou bylo ČVUT, takže se vrcholový volejbal odehrával v překrásné hale Ústavu tělesné výchovy a sportu v Praze. Předchozí dvě kola se odehrávala v Plzni, takže tuto příjemnou změnu ocenila naprostá většina týmu.

Sraz byl naplánován na 8:15 hodin ráno v šatnách, avšak v tu dobu se tam nacházela pouze čtvrtina týmu včetně hlavního trenéra Martina Fikara, který na zápasy povolal následující sestavu: Matěj Havel, Sebastian Prachař, Michal Dvořáček, Daniel Rokl, Matěj Marouš, Adam Javůrek, Jaroslav Kostelník, Ondřej Turek, Jiří Míka, Lukáš Tichý, Roland Magera a Ondřej Mach. Jednalo se o nejširší a nejuniverzálnější kádr VŠE v tomto ročníku UVL, jelikož byli v týmu čtyři nahrávači.

Možnosti ne tak brzkého vstávání využila především skupina už ostřílenějších matadorů, kteří šli večer předem ještě pilovat souhru týmu na Pubquiz a umístili se na krásném 2. místě. Do půl deváté už našel do šaten cestu i zbytek hráčů, následovalo rychlé rozdání dresů, pár motivačních slov a přesun na kurty.

První zápas byl naplánován proti týmu, se kterým jsme měli v této sezóně největší problémy (2 prohry 0:2) – Západočeské univerzitě z Plzně. Před startem zápasu, který byl naplánován na 9:00, proběhlo klasické přivítání týmů, kterého se nezúčastnili naši studentští kolegové z Ústecké univerzity Jana Evangelisty Purkyně (důvod neznámý). Po nástupu přišlo na řadu bleskurychlé rozsmečování, a to doslova – každý si jednou praštil do balónu, těm největším šťastlivcům se podařilo i jedno podání, a šlo se hrát.

Zápas proti Plzni opět nevyšel podle našich představ. První set jsme prohráli poměrně vyrovnaným výsledkem 20:25, avšak ve druhém setu náš odpor opadl úplně a prohráli jsme ho 13:25, čímž zápas skončil prohrou 0:2 a šance na náš postup ze skupiny výrazně ztenčila.

Jako druhý v pořadí na nás čekala univerzita ČVUT z Prahy, s níž jsme v letošní sezóně měli bilanci 1:1 na vzájemné zápasy. Tentokrát jsme se na ně urputně vrhli od samého začátku a hráli s nasazením, které by nám kdekdo záviděl. Byla to vyrovnaná bitva, ale v prvním setu za stavu 19:19 vytáhl trenér Martin Fikar eso z rukávu – Michala Dvořáčka, kterého za vyrovnaného stavu poslal do hry. Toto rozhodnutí přineslo okamžité ovoce – Míša dal hned první výměnu po svém nástupu na hřiště extrémní smeč a získal tak momentum na naši stranu. Podařilo se nám set vyhrát tím nejtěsnějším výsledkem 25:23. Druhý set po výměně stran nebyl o nic méně záživný, opět byl stav vyrovnaný až do samotného konce. Za stavu 24:21 měl náš tým matchpoint, a opět se vyznamenal jeden z blokařů, tentokrát Jaroslav Kostelník, který luxusně přijmul tvrdou smeč od soupeře hlavou a po náhře Rolanda Magery složil balon rookie Adam Javůrek, což znamenalo vítězství druhého setu 25:21 a celý zápas byl náš. Troufám si říci, že šlo o náš nejnapínavější zápas, který jsme v letošním ročníku UVL odehráli.

Na žádnou pauzu ale nebyl čas, takže jsme šli hrát rovnou třetí zápas v řadě, tentokrát proti Jihočeské univerzitě z Českých Budějovic. Ondřej Mach přišel po zápase proti ČVUT s teorií, že pokud zbývající dva zápasy vyhrajeme výsledkem 2:0, postoupíme ze skupiny z druhého místa. Tato teorie se bohužel ukázala být nepravdivá, ale motivaci týmu určitě dodala.

Se začátkem prvního setu nám Fiky řekl, ať jdeme podpořit naše holky na vedlejší kurt, což bylo poprvé, kdy jsme je ten den viděli hrát a mohli jim pořádně zafandit. Díky naší skvělé energii a atmosféře se jim podařilo zápas otočit a zvítězit. Mezitím jsme vyhráli první set 25:21 a druhý set už jsme kontrolovali a hráli s velkým klidem, což přineslo výsledek 25:12 a naši druhou výhru.

Po zápase s Jihočeskou univerzitou byla hodinová pauza, kterou někteří využili procházkou do nedalekého Kauflandu za účelem naplnění břich, a jiní měli možnost fandit děvčatům, která hrála další zápas. Poslední zápas na programu byl proti Ústecké univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Oba sety byly pod kontrolou, a tak jsme zvítězili 2:0 se skórem 25:7 a 25:19. Zejména v prvním setu se nejvíce vyznamenal Adam Javůrek, který svým servisem pořádně zatopil soupeři pod kotlem.

Po zápase jsme se dozvěděli, že se nám o kousek nepodařilo postoupit ze skupiny, a skončili jsme tak ve skupině na třetím místě, ale shodli jsme se, že s třemi výhrami jsme dnes předvedli velmi solidní výkon. Proběhlo rychlé „kámen-nůžky-papír“ o to, kdo bude psát článek a prát dresy, následovala rychlá sprcha a poté se tým rozdělil. Někteří jedinci jeli domů, někdo šel na trénink nebo do školy a zbytek fandil děvčatům, která na závěr předvedly také úctyhodný výkon. Po turnaji jsme se šli odměnit do nedaleké restaurace U Topolů, kde jsme utratili nemalé jmění, a za krásného počasí se poté rozešli, každý svou cestou. Hráčem turnaje byl zvolen Adam Javůrek.

Tímto chci poděkovat všem hráčům, trenérům, zkrátka celému týmu, za špičkový volejbal, atmosféru a zážitky. Těším se na další ročník UVL a tentokrát to čtvrtfinále padne.

Za tým mužů: Ondřej Turek FMV

V stredu 4. marca sa odohralo tretie a zároveň posledné kolo základnej časti Univerzitnej volejbalovej ligy. Tentokrát sme klasické ranné vstávanie o 4:30 (aby sme v Plzni boli prvé v hale) vymenili za podstatne príjemnejšiu realitu pražského prostredia. Ranná pohodička a raňajky počas rozcvičky boli vítanou zmenou.

Turnaj sme začali zápasom proti Západočeskej univerzite. Po prvom rozbiehacom sete sa nám podarilo druhý ovládnuť, ale na víťaza skupiny sme nedosiahli a v tie-breaku sme ťahali za kratší koniec.

Po tejto tesnej prehre sme sa rozhodli, že už to stačilo. V ďalších zápasoch proti ČVUT, UJEP aj Juhočeskej univerzite sme prevzali kontrolu nad ihriskom a všetky tri stretnutia vyhrali 2:0. Kontrola nad zápasmi síce nie vždy vyzerala úplne kontrolovane, ale tréner Mateo nás skúsene zvládol odkoučovať. Napríklad keď prerušil Ivankin „home office“ na lavičke – zaklapla notebook, nabehla do hry a pomohla otočiť koncovku setu, zatiaľ čo Teamsy jej stále svietili na zeleno.

Okrem volejbalu sme ako reprezentanti VŠE ukázali všestrannosť a reflexy v challenge – chytaní padajúceho pravítka. Všetkých zatienil Luky, ktorého výkon doteraz nechápu ani samotné organizátorky.

Celkovo tak končíme na treťom mieste a štvrťfinále nám uniklo len o pár bodíkov. Tento výsledok sme namiesto oslavy vo vlaku zavŕšili poriadnym jedlom v hospode a verím, že tím je naplno pripravený na oddych a teší sa na ďalšiu sezónu.

Ospravedlňujem sa všetkým, ktorí mali problém s porozumením slovenčiny. Už sa to nebude opakovať.

Za tým žen: Laura Beneková NF