Volejbalové týmy reprezentovaly na mezinárodním turnaji v Bělehradě

16. listopadu
2018

Neděle – 21.10. 2018

Praha, přibližně 7:30, OC Chodov. S dvěma auty vyrážíme směr Brno, kde nabereme poslední auto a společně se vydáme na záživnou cestu po české, slovenské, maďarské a srbské dálnici. Cílová destinace: Bělehrad. Jedinou výraznou pauzou se stává přejezd srbských hranic, kde si připomínáme, jak to u nás také před několika lety vypadalo a průběžně pojídáme cestovní zásoby. Do paměti se mi vryly zejména muffiny naší Muffin Lady a slané záviny ala rinomato její carevny Belly Carota da Est. Maťo přiletěl půlden před námi po vlastní ose, protože je na erasmu v řecké metropoli, Aténách.

Přijíždíme. Parkování před Hotelem Rex připomíná populární Tetris. Poválečný Bělehrad poskytuje příhodné prostředí pro podivné persony. Pouliční psi se potulovali a pendlovali po přilehlém prostranství. Prosklené polypatrové pracovny prostřídaly poválečně postižené plochy, pozemky a památky. Pořadatelé pro nás připravili pětihvězdičkový palác. Pohodlná postel, příjemné povlečení, příjemné pořady na peckovní plazmovce. Prohlídka památek pokračovala povečeři. Prostorný pokoj pobízel k přátelskému posezení do pozdní půlnoci. Předzápasová příprava probíhala podle plánu. Poklidně. Půlnoc. Padla.

Pondělí – 22.10.

První posnídání proběhlo v pořádku. Poté plánovaný příjezd na palubovku. První mač, 10:15, první písknutí. Průběh připomínal překotné pleskání platýse po papiňáku. Přeopatrnost prostřídalo přemotivování. Poslední písknutí, prvoligový player Řezník přitlačí na podání, prdáá, přešlap, pohoda, pravděpodobnost převratu byla proti nám, bylo potřeba přitlačit. Postupně to prokoučováváme, tak příště, 2. a poslední pokus na postup nám připadá jako povinnost.Prvních pár pointů nám pokaždé prchnou. „Pejsci“, povídá Guru. Šašek potřebuje prohrábnout. Nebo pivo. Pozdě. Jsme v pasti. Panebože proč. Pondělí jsme po*****. Mahony přemítá v palici promrhanou příležitost. Přijímáme pátý plac.
Pondělí patří našim pampeliškám. Pálí přesně. Posty jim padly a poklidný průběh je až překvapivý. Protihráčky v problémech. Pondělí = plný počet.

Úterý – 23.10.

V pondělí půlka z nás putuje na palubovku později. Podle plánu jsme se prospali na playoff. Našim pampeliškám se podařilo postoupit s přehledemsku pinou z prvního placu. Pot jim proudí po pokožce, přece půvabné. Playoff je tu. Plynulý průběh postupně padá. Pozor! Propadáme v pozornosti. Protihráčkám naše pampelišky pomohly k postupu do finále. Pustily jsme příležitost. „V pondělí jsme ty pfenečky porazily“, popichuje Indiánka a pozvolna přitlačí na podání. Eriketa povzbuzuje bez přestání. O psychickou podporu se postaral i Maťo, prohrát Nenie riešenie, pojďte pampelišky. Hedvika propíná palce a provokuje přísným pohledem. Příjem přesto pokulhává. Pizděc, pokárá se Mrkvička. Příliš pozdě. Pěkné pasáže, avšak přesto podléháme. Každý výjezd není posvícení.

Večer. Koudy Kouďas řídí na 100pro, takže penetrace posledního půllitru proběhla před půlnocí, přesto pokleslost připomínal pradalece. „Popojedem?“ Povykuje a překrásně poskakuje Královna 9. patra. Poté prudce pohne pánví. Popojeli. Party pro pár z nás pokračuje. Šašek použije svůj proslulý pivolokátor. Poté přijde plonk.

Středa – 24.10.

Poslední posnídání. Pár z nás přichází pozdě. Posnídali přesto pomalu.
Přicházím poslední? Píšu report? Proč, proklatě? Výzva přijata…

Poděkování a participanti

Je potřeba pochválit pohodovou a příjemnou partu a poděkovat pořadatelům, patronům – Královně 9. patra a Guru, Účku za půjčení perfektního passata s pochybným paklíčem a panu Boštičkovi za přínosnou práci a pomoc, kterou nám poskytuje.

Ondra Koudelka – Koudy Kouďas
Terka Michalcová – Muffin Lady
Adam Mansfeld – Šašek
Johny Káva – Mahony
Kačka Pokorná – Pirát silnic, resp. Královna 9. patra
Anička Iarovitsyna – Mrkvička z východu
Barča Adamčíková – Hedvika
Kuba Jarošík – Řezník
Mates Martiňák – Guru
Erika Žarnovská – Eriketa
Maťo Malina – Nieje riešenie
Ivka Kaňková – Účko
Kája Hynštová – Indiánka
(Přezdívky – copyright Polashek a spol.)

Ivo Polášek, FPH